Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
a zítřek, vzejde-li, zas mhou se bude šeřiti.
Kraj smutný prosby své se nudě vyslat bojí
a duše ve slunce již netroufá si věřiti.
A teskně v šedo zří. Pod okny stezky běží –
a marně v cestu zvou. Dnes nelze uniknouti,
kal bažin rozlil se, kde kvetl údol svěží,
a zrádné pěšiny se do močálů hroutí.
A zvolna míjí den. Ni sen se neodváží
kmit plachých záblesků do šedé vrhnout dáli.
Před oknem zkaleným se duše choulí chladem.
Na zmrzlém osení se časné jíní sráží
a páry otravné se kouří nad močály.
Slyš! kdesi na hájku psi smrti skučí hladem.