Ach, jak velká, božské věštby plná kníha
Tiše, divosvatě srdci se otvírá,
Oko tam když v nezkoumané říše zírá,
Kde se hvězda za hvězdou bez konce míhá!
Nikdy jsem ti nerozuměl, kního svatá!
Ale teď, když na svém lůžku trudně sedím,
V oku slzu, v srdci bol, a zhůru hledím –
Ach, teď vím, co mluvíš, kního hvězdozlatá!