Starý poutník táhne domů,
Již je na místě, kde s matkou
Okem slzavým se žehnal,
A krok dále, s dívkou sladkou.
Rusovlasý byl, když táhnul,
Teď je šedý, tvář je bledá.
Naději tu ne – on jistě
Jenom místo k smrti hledá.
Lidé jdou, on rád by dal jim
Pozdravení – neví komu;
Neznají se – tiše kráčí,
Nemůž však se trefit domů.
Kde ta tichá chyže stála,
Nádherné se skvějí sady,
A kde světnice dřív byla,
Jasný rybník blýská tady.
Opřen o pláňku v něj hledí,
Bujně rybičky v něm skáčou
Jako děti – hůl upustí,
A ty staré oči pláčou.
Stojí dlouho; „co zde hledá,“
Tážnou se. Jde beze lkání,
Nenašel je, dál jde hledat
Tiché místo k umírání.