Přírodo, má svatá matko!
V chrámu tvého tichého stínu
Spočinout je rájsky sladko –
Jako děcku v matky klínu!
Pojmi syna v náruč svou,
On ti z divých světa hluků
Nese žal a tajnou muku –
Zhoj ho jemnou rukou svou!
Tyť jsi plna božské těchy!
Kdo k tvým ňádrům přijde lkáti,
Kdo ti nosí svoje vzdechy,
Ten u tebe, všeho máti,
Jistě bývá zotaven!
A kdo bolně v srdci stůně,
Ve tvém čistém, svatém lůně
Divně bývá pozdraven.