V noci bloudil jsem,
Jako bouře v černé chmuře snící
V sobě tají blesků hrdou svíci;
A duch můj se rozstřel v kraje dálné,
Jako vrby Babylonu žalné;
Tu přiskočil ke mně anjel Páně,
Žhoucí věnec písní vtisk’ mi v skráně.
On mě požehnal,
V čelo celoval, se ke mně kloně,
Křídlem palmovým mou hlavu cloně;
K hrobu každému mě mlčky vedl,
Na každý si s tichým pláčem sedl;
Jeden však jsme nenašli v svém hoři,
Ach, tenť v bouři je, tenť v šírém moři!
To je pro tě hrob,
Posle boží! ne-li prach a kámen;
Ty jsi světem nesl boží plamen,
Ze světla jsi musel rubáš míti;
Neboť komu přáno Boha zříti
A kdo jeho meč a slovo jesti,
Musí světa kříž a kletbu nesti!