Tak jsem přišel na tu zem,
Nevím, kdo a odkud jsem,
Nevím, kam mám odsud jít.
Jdi jen do božího města!
Řekli mi – ach, to já vím;
Kady jen tam vede cesta?
Však to přec vím, Pane můj!
Duši mou duch nese tvůj.
Snem bdím, bludem hledám tě;
V tobě jsa přec najdu tebe,
A když mním, že nejdál jsi,
Mám tě nejblíž vedlé sebe.
Trpkýť ale život ten,
V nějž jsem tebou uveden:
Touha, mozol, pot a krev;
Trní roste v srdce moje.
Což mi, Pane, za to dáš,
V hrob až složím kosti svoje?
Co mi dáš? – se já tě ptám?!
Z mého žití tvůj že chrám
Stavím, nejsi dlužník můj!
Věčnou planu láskou k tobě.
Což ti, Pane, do ní je?
Ty jsi vše, nech všecko sobě!