Pod jabloni baldachynem
Sedí; ta naň květ svůj věje,
A červánek naň svůj purpur
Jak na krále citů leje.
Koruna u něho leží –
Růží keř to rubínový;
Otevra svých ňader síně
Na trůnu svých snů si hoví.
Kolem něho máj se rozstřel:
Jeho zpěvná Května říše –
Ta, by krále nezbudila,
Umlkla a čeká tiše!
Neb má v duši plaché hosti,
Plašší než gazela štíhlá,
Plašší než ta bílá Víla,
Jenž se temnem doubí mihla.
Jenom sni, můj mladý králi,
Čekajíť na tebe vrahy,
Ty ti strhnou s ramen mladých
Purpur tvůj, ten krásný, blahý.
A ty u vyhnanství, shozen
S nadšení královské výše,
Budeš bloudit, žebrák nahý,
Skrze vlastní krásné říše.