Lilě dřímá tiše v sadě,
Vkolébaná luny září,
A snů jemnou vůni dýše
S bledou, snivětichou tváří.
Tu ji hyacint políbí,
Temné, umrčí to kvítí,
A ta spící lilé neví,
Že již zítra musí zmříti!
Ach, já hlavu láskohorkou
Na tvá bílá ňádra kladu,
Tam, kde srdce tvého lilě
Květou v nevinnosti chladu!
U tesklivém předzvídání
Bolná duše moje cítí,
Jak tam hyacint v tvém srdci
Rozkvetá – to temné kvítí.