Vykrvácely se rány,
A ty jizvy palmou kryju,
V bolných upomínky těchách
Strastí zašlých slasti čiju.
Srdce v prvním bolu nechce
Věřit, že to býti může,
Aby zase povykvětly
Z bolu slasti, z trní růže.
A hle! z věnce trnového,
Jenž se do srdce mi vpletl,
Za dob trudu, jako přes noc
Růžový keř povykvětl.
A čím srdce puknout chtělo
V první bolestné své tísni:
To mi duší blaze duje,
By zavzdechlo jemnou písní.
Bolný vzdech se vonným dechem
Ve poupěti písně stane,
A ta slza jako rosa
Ze kalichu básně kane.