Blaha’s vyhnanec!
O své štěstí osudem jsi zmámen,
Světem chtě nest písní boží plamen,
Tenť vždy spálí nositely svoje!
Rubášem ti bude píseň tvoje;
Vlož si z trní věnec na své skráně,
Žehnaje tě líbal anjel Páně.
S světem rozluč se!
Před tebou on zavřel sady svoje,
V poušti jsi – jen písně jsou tvé zdroje,
Nemáš místa, uložit svůj spánek,
Vyhnán jsi – jen píseň je tvůj stánek;
Z růží krve své si upleť věnce,
Svět jich nemá pro vypovězence.
Ty jsi poustevník!
Nic ti nedá svět, ty jemu všecko,
Na kolenou tvých nebude děcko
O hubinku lichotně tě prosit;
Máš-li místo v srdci, kdes chtěl nosit
Myrtu, můžeš si tam křížek dáti,
S hady – ne s kadeří budeš hráti.
A tvůj život jest
Nevěsta, jenž v první noci zmřela,
Labuť, kteráž naposled již pěla
Život sváteční – jak ověnčená
V obět Kassandra, věštící žena,
Jako v Termopylách vojín hrdý,
Jenž si nesl rakev svou – štít tvrdý.