Chodím světem poběhlíkem,
svět mne jednou omyje;
na prsou pak s plným díkem
nosím obraz Marie.
Panno Mar’je, matko boží,
já se dívám na tebe,
když můj duch se divně hmoží,
jako modra do nebe,
aneb jako na hvězdičku,
která chvilkou zakmitá,
jak by pro mou chůzi v líčku
byla slzou zalitá.