Páry.

Modré páry kreslí něco na kulatém štítu tam, dole dříme město v šeru, jenom měsíc žije sám.

Dole ticho, měsíčná jen oživena půl, měsíc – město – modré páry – zdá se, že zřím Istambul. –

Vlna šplouná, mezi vežmi, mešitami měsíc hrá, modré páry obskakují jeho kvítka dřímavá.

Na Bosporu ticho tlačí, loďky – němé labuti, plachty šedě v šeru svítí, jakby lkaly v zármuti. – –

Modré páry zašly v dáli, přenesly se přes měsíc, sen jest pryč i s Istambulem, měsíc zas má práznou líc.

Po snu mám, již jsem vám pravil, kol měsíce kolo jest, dnes mám mrtvé upomínky – nazpět jsem už ze snů cest.

Poučení z toho krátké, tractatus to o parách, všecko pára, jedna živá, a druhá jest na marách.