Skip to content
1850–1915

Na konec.

Jaromír Nečas

Moje píseň doplakala, hlasu mlčet kážu, ze slziček matky boží prostou kytku vážu.

Oko mé doplápolalo, hlas se žalem zlomil, mojí duše oř se rychlý prudkým letem schromil.

Jindy myšlénkami plný duch můj tichem trouchne, jako nad jezerní vlny zřídka ryba šplouchne.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Na konec. · Jaromír Nečas · Poetry Cove