Tak musím zpívat, jako cítím.
To kletba. Mysl básnivá
své zpěvy protkat musí kvítím,
jaké jí srdce pokrývá.
Jak rád, jak rád bych růži podal,
a dávám routu! Nezdobný
se do mé růže červ vehlodal –
co mohu dát? Jsem chudobný.
Mé srdce hrob, co na něm kvítí?
Tu viz můj osud rozluštěn:
vyber si květ! Já nemoh’ síti,
můj hrob je chud, je opuštěn.