Co jsem se v nocích navzlykal,
když v bezluní tam bouřil vztek,
co slz jsem ronil, naříkal,
že nikomu mé dílo vděk!
Však když jsem tebe uhlídal,
tu ptáček onen povídal,
jenž v srdci prý je uzavřen:
Po bouři zkvétá krásný den.
A když jsi ke mně klonila
zářící krásou hlavu,
a nad mou jsi se modlila,
by popřál bůh mi slávu:
Tu v srdci ptáček zazpíval,
až ples mu očka zalíval;
tu plakal jsem jak malé dítě,
zas života jsa na úsvitě.