Klasy dva, jež samy na strništi zbyly,
žalostivě spolu takto hovořily:
„Zůstaly jsme samy s měsícem a rosou –
Ach! že si nás také nepodsekli kosou?
Nadarmo jsme vzešly, zemi odrůstaly! –“
Letěl přes ně vítr, slyšel jejich žaly.
Děl jim: „„Prozřetelnosť na poli vás chová:
vámi ves by zžehla ruka zločincova.““