„Tys andělem a sluncem nebe
a teplé světlo prýští z tebe;
jsi zjevem zory velekrásné,
před nížto každá hvězda hasne;
jsi luny svitem, na vodě když hrává;
jsi Venuší, jíž jaro procitává.
Tys do srdce mi vmetla lásky plamen.
Ó, miluj mě, sic bude se mnou amen!“
Dí ona, když obličej k smíchu se stáh’:
„„I fršté nit bémiše šprách!““