„Kam jen svoje zlato skreji
před lupiči, před zloději?“
Takto farář rozumoval,
pak je v tabernáklu schoval,
napsav na obálku drobně, čistě:
Bůh náš bydlí na tom místě.
Za nedlouho na to
do kostela na stříbro a zlato
vloupala se bezbožníků rota,
chránila je bouře, nečasy a slota.
Také tabernákl otevřeli
a již zlato ve svých kapsách měli.
Písmo farářovo zastřel jeden
a pak, duchem satanáše veden,
napsal na papíru žluto:
Vstalť jest a není ho tuto!