Hrůzy umí člověk na člověka tvořit,
neviděným vojskem zabíjet a bořit!
Tam, kde prázdné pole, kde vše kolem mlčí,
nastrojeny v zemi četné jámy vlčí.
Táhne zástup – nemá nepřítele v poli –
propadá se krokem na zostřené koly.
Kdo lest smyslil, tomu pocta, postup kynou.
Nabodnutí v zemi zvolna hrozně hynou.
Noc se sklání na kraj příšerně a temně –
Z hloubky vzdychá matka lidí – země!