Tuto mezi hřbitovními zděmi
leží básník ve posvátné zemi.
(Jména jeho není třeba znáti,
nechtěliť mu na něj pranic dáti,
z čehož patrno, že nezanechal dluhů.)
Toto pak mu počítají za zásluhu:
Přes prsty on mecenáše klepal,
na zdar „národního“ verše tepal,
proti „přímým“ přímo agitoval,
až ho osud v černou zemi schoval.
Pak mu na hrob pomník dali značný,
by svět nevěděl, že byl to člověk lačný;
ba i na tom nemajíce dosti,
říkají mu: hvězda první velikosti. –
Za živa on radil vlastencům a děvám
častým hrobu jeho ku návštěvám,
slibuje, že kdo tam odhodlá se jít,
dostane prý cestou – větší apetyt.