Jen do letu, můj okřídlený koni,
můj Pegase, neb jak tě lidé zovou! –
Dnes nastoupíme světem jízdu novou,
kde polní růže podél cesty voní; –
kde lán se houpá vlnou zlatých klasův,
kde mořská vlna v běsné bouři syčí,
kde člověk líbá, žehná, kletbou křičí,
a zticha sténá do nebeských jasův;
kde srdce lidstva žití zvonem zvoní,
kde na mohylách suchá šustí tráva,
kde lid by umřel za svou řeč a práva –
tam dej se v let, můj okřídlený koni!