Tys pravil, Pane, dávaje mi píseň:
Buď tobě květem s půvaby a vděky,
buď mostem pevným přes zapadlé věky,
buď klíčem zlatým, který otevírá
i okno, jímž se do budoucna zírá,
buď pákou, která klesající zvedá,
buď kotvou, která utonouti nedá,
buď seménkem, jež může býti stromem,
buď jiskrou, která rozehřmí se hromem,
kde násilí si ostří zub i drápy
a klidné kraje lidskou krví zkrápí –
Važ sobě písně, těš se tou svou hřivnou
a z nížin země povznášej se hymnou.