Bělehrad sevřen. Turek před ním výská.
Dusotem kopyt srbská země duní,
bodákův moře stkví se na výsluní,
a zde ční prapor, půlměsíc se blýská.
Stékají hradby. Bělehradu běda!
Na hradbě Turek půlměsíc již zvedá. –
Přiskočil Dugovič, jun slabý tělem.
Jak? ten jde na boj s obrem nepřítelem!
Patřme, jak poctí domovinu milou!
Obejmul Turka nadlidskou až silou;
Dugovič, Turek, prapor jeho stkvoucí
řítí se v propasť. – S nadšeností vroucí
odražen útok. Paša soptí, křičí. –
Sladce tam dřímej, Tite Dugoviči!