Tichou nocí plyne měsíc zlatý,
slavík v sadě zdřímnul nad poupaty. –
Cítím, jak mi vůní fial nočních,
ve ševelu olší nadpotočních
mysl stoupá –
Země v klidu hluchém –
a duch touží spojiti se s duchem,
který dechem svého milování
nese celou světů plnou báni
nekonečným prostorem a časem,
vládna vedrem, mrazem, tmou i jasem –
Tichou nocí plyne měsíc zlatý,
slavík v sadě dřímá nad poupaty.