K vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím!
Ač jste mi nivou, kde mi kvetla radosť,
ač jste mi zdrojem, z něhož řine mladosť,
k vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím!
A co mám teď, že nechci k vám se vrátiť? –
Jak větvi jest mi na stromu se klátiť,
jak větru vzdychať písečnatou plání,
když zavřen ráj, jenž zve se: milování.
A k čemu bych já v minulosť se vracel?
Pojď, živote, mou ránu v srdci zacel!
Nechť duha klidu nade mnou se vzklene,
a nad sebou sám duch se zapomene!
Ach! zapomínať, to tak těžko bývá,
když červánek nám s temnotou se slívá –
Ač nevím, jak tmu bezesnou si zkrátím,
k vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím!