Svět bojištěm jest, na kterém duch s duchem
svůj zápas vedou věčně trvající –
v něm jako v bouři blesky hřímající
se rozléhají člověčenstva sluchem.
Co plno síly, překypuje ruchem,
jen na pohled v něm leží síly spící,
jak sopka uvnitř těžko pracující
v svém nitru tajném přímo před výbuchem.
Duch zlý se nikdy nespojuje s citem –
má nože, dýky, podkop s dynamitem –
Duch dobrý září zlatem ranních zoří.
Tam v stopách viny proudy krve tekou –
a blátem země mrtvoly se vlekou –
tu svaté lásky věčné světlo svítí!