Student vřelou kávu pil,
až si jazyk popálil,
v pospěchu, by pozdě nepřišel,
jinak že by z trestu nevyšel.
Profesor však přednáší už latinu
a naň volá zhurta: „Jene Martinů!
zas už pozdě? Leč budiž Vám prominuta vina,
víte-li, jak po latinsku slove spálenina?“
Student přemýšlí a chvilku mlčí.
„Nedbalec jen v odpovědi trčí!“
profesor zas po svém zvyku. –
Jeník oko slzou zmoutí:
„Nemohu si vzpomenouti,
ale mám to na jazyku!“