Jest sevřen Zader. Udržel se bojem.
Však padne hrozným, velikánským strojem,
jímž města toho rodák na svou hanu
sám rozmohutnil sílu Benátčanů!
Stroj stojí hotov před žasnoucím zrakem. –
Jím těžký balvan vzlítne jako prakem,
a města hradbu rozrazí jak hračku.
Stroj opuštěn – stojí. – Chyba! Vojsko reptá,
že smluven s městem, mnohý už si šeptá.
V tom strůjce zlostně skočil na houpačku.
Stroj spustil se a strůjce děsným kmitem,
jak černý pták, se mihnul pod blankytem.
Tak sám svým dílem do města byl hozen,
kde na předpraží domu, v němž byl zrozen,
leb jeho v střepiny se roztříštila.
I v mrtvém stroji spravedlnosť žila!