Přišel Štěpán do města
k lidem plným hříchu,
žhavým slovem bičoval
pustotu a pýchu.
A že vztek jich popudil,
zapuzen byl z města;
za ním lidem zuřivým
hemžila se cesta.
Sypal se déšť kamení,
přerazil mu nohu –
a on „Bože, odpusť jim!“
kleče, volal k Bohu.
Sypal se déšť kamení,
až se půda chvěla –
a duch krásný vznesl se
z ubitého těla;
vznesl se až nad hvězdy
před obličej Páně,
že dal život za pravdu
ke smrtelné ráně.