V Spartě povyk. Lid se hlučně sbíhá,
rozjitřený Lykurga tam stíhá,
na tu chvíli rád by se ho zbavil.
Oko vyrazil, tvář zakrvavil
jemu popudlivý mladík z lidu.
Lykurgos se obrátil a v klidu
pravil k davu: „Popatř, lide ctěný,
jak tu stojím tebou zohavený!“
Lid se zastyděl a k němu přidal,
na život a na smrť škůdce vydal
jemu v moc. Však Lykurgos děl jemně:
„Nestrachuj se, mladíku, pojď ke mně!“ –
Odpouštěje prchlivosti jeho,
muže řádného si zvedl z něho,
který – jak už mnohý asi tuší –
byl mu potom oddán celou duší.