Ticho v lese, nepohne se nikde ani chvojí,
vrchy stromů jako skály nepohnutě stojí;
co je živo, jakoby se z lesa vytratilo –
zvěř i ptactvo při močálech v roklině se skrylo;
brouček v mechu, motýl, vážka spali pod lupeny.
Mrtvé ticho! Jen vzduch horký chvěl se mezi kmeny.
Úpal slunce čím dál hůře doléhal a pražil.
Země prahnouc po oblaku, aby již ji zvlažil,
trhala se na výsluní, hynouc hroznou žízní,
vzdychala si k Pánu Bohu, jak ji slunce trýzní.
Mrtvo v lese, nepohne se nikde ani chvojí,
vrchy stromů jako skály nepohnutě stojí.