Pan lesní s panem revidentem svou zprávu odbyli a do hostince „u jelena“ se poobčerstvit vkročili.
Je pravda: na plzeňské měli chuť vyvinutou velice a zvláště proto číšník často jim nosil plné sklenice.
Ač závisí se myslivectvu, že žije v ovzduší, kam z měst jdou lidé hledat zdraví, když se jim nervy poruší;
ví také lesník, kde ho tlačí pata, má také on své trampoty a není divu, že se občas rád vymkne z lesní samoty.
Tam „u jelena“ živo bylo a příjemno a veselo, že na zpáteční cestu domů se vzpomenouti nechtělo. –
Tak minul den a míjel večer a pomalu se setmělo. Šli. Dva psi jezevčíci byli jak stín jim stále po boku.
Srp luny problyskoval mraky a zrcadlil se v potoku. Jich kroky byly slušny ještě, však přece trošku motavy:
ten slavný výtvor české země jim nějak vstoupil do hlavy. Jim pěšinky se někde zúžovaly a jinde zase příliš vinuly.
V té náladě se pánům přihodilo, že u obory bránku minuli. Tak daleko již za sebou ji měli, že vraceti se bylo neradno,
a jistě ženy z okna vyhlížely. – Plot přelézť není nesnadno. Nuž přelezme jej – lesní pravil – však nejsou na něm hřebíky!
Pan revident se shodl na to, jen doložil: Co se psíky? Děl lesní: Napřed přelezte Vy, já podám Vám je. Stalo se.
Jsou tam již oba. Lesní vece: Tu třetí psisko. Odkud vzalo se? Snad sousedův pes. Lesní hádal a podal psíka třetího.
Tu čtvrtý zase přitočil se, což zarazilo pana lesního. Je to snad pivem? Šalbou zraku, či přelud by mě podebral!
Nuž mluvte, kolik jste jich, těch psíků odebral? Už čtyry! Kolik jich tam u Vás? Jak vidím, jediný!
Nu, rozsviťte si. Sčítejte je! Škrt sirky. – Objev nevinný! – Nechť pro ten příběh prapodivný těch pánů nikdo nehaní.
Plot díru měl, tou přebíhali psi přes plot předaní.
Cookies on Poetry Cove