Trnovou korunou zryto mu čelo.
Přibito na kříž pní Kristovo tělo;
losem je metáno o jeho šat.
Lotři dva visí tam po jeho boku,
z ran krev mu prýští se v povolném toku
na hlavu matčinu u jeho pat. –
Lidstvo, jak strašlivě duní tvá vina!
Nevydá na věky takého syna
nikde a nižádný pozemský byt.
Bůh-syn tě vedl, bys nebi šlo blíže,
a tys jej přibilo na dřevo kříže –
Lidstvo, kde rozum tvůj, kde byl tvůj cit?
Otče, jenž panuješ nad světy všemi,
milostiv pohlédni na naši zemi,
zažeň a zapuď z ní života mráz!
Pro krev, jež na kámen Golgaty tekla,
učiň, by srdce nám k soucitu změkla,
Kristovy lásky vzbuď paprsek v nás!