„Oslavený ty pěvče náš,
prosím tě, kde pak obědváš?
Máš ambrosiu v talíři?
Snad nektar v číš ti zavíří?
Máš charitky tam k obsluze,
krásné jak večer po duze?
Či snad tam jídáš pepř a křen,
žes k epigrammům naladěn?!“
Poeta dí: Jím „U slunce“.
Kamarád šel k své „korunce“,
kdežto si dobře chutnať dal;
básník však dál se ubíral,
sáhaje v kapsu na housku,
ujídal kousek po kousku.