Kocourkov je město mezi všemi neposlední – kryto křidlicemi. Viděti tam na každinkém štítu komín, barometr apetytu,
pod nímž pekou koláče a dorty. Komíny jsou vůbec trojí sorty: barvy bílé, červené a černé. Tyto pak ty nedoměrné
výhody do sebe mají, že už více nesčernají. – Lidi zámožné i tříče bídy možno rozhrnouti ve dvě třídy:
svobodné a ženaté, hubené a tělnaté. Do některé z této řady patří města lesk a vnady:
t. j. slečny, kraje krása, u nichž každé srdce jásá. Jejich zrak, toť blaha magacíny, jejich tváře sklady na karmíny,
jejich ústa – podle knihy jedné – jsou prý naplněné ouly medné, a jich úsměv hřeje, jako pára lázní. Jaký potom div, že mládenci se blázní,
již jak motýlové přeletaví chvilku zde a chvilku tam se baví. Kdo z nich u některé srdce ztratí, pernikáři za duplikát platí. –
V Kocourkově takto hospodaří: nejvíc oves, brambory se daří. Tyto poslední se v tuto dobu pěstují též ku výrobě škrobu.
Mimořádně roste tam i zelí, z čehož odvozuji zvyk ten smělý, že tak mnohý svoji milenku mívá jenom malou chvílenku,
neboť jiný přes ploty a meze bez ohledu do zelí mu leze. – Řemesla, jež pěstují se tady, nejsou v celku jiná nežli všady.
Avšak dvojí větev industrie, kterou toto slavné město žije, zastoupena jesti více: jsou to boty a střevíce
budující fabrikanti a kořalky liferanti. – Ku rozkvětu všeho průmyslu přišel představený k výmyslu,
aby ze všech končin kramáře viděl časem přijeť na káře. Zavedl on trhy k tomu cíli. Pán Bůh žehnej jeho zbožné píli!
neboť mnohý, na trhu kdo byl, v Kocourkově hodně utržil: někdo peněz, jiný trochu bití – jinak nechodí to v živobytí. –
Školu, jakou v jiných městech mají, v Kocourkově cizí neshledají; o učitele je nejen u nás pouze, nýbrž také v Kocourkově nouze.
Na štěstí tam poznali tu pravdu holou, zkušenosť že nejlepší je školou; proto musí záhy zkoušeť děcko hlad a žízeň, zimu, horko, všecko;
musí pásti husy, kozy, krávy, aby v světě domohlo se slávy. – V život společenský pustíme-li zraky, shledáme, že je tam dualismus taky;
nedá prý se mysliť obec spořádaná, aby v občanstvu nebyla dvojí strana. Dualismus ten – a kdož to neví? – také v piva kvalitě se jeví:
Dobré pivo stojí v oposici proti vládě v sklepě panující, kteráž stále vzpor ten potlačuje a nám špatný nápoj oktroyuje.
To však není jenom v Kocourkově. Pánové! já za to stojím v slově, (ač jen neradi se k tomu známe) že se Kocourkovským podobáme.
Cookies on Poetry Cove