V živobytí – na mou víru – nešlo by to bez papíru. Každý žene se teď za cílem, aby měl vždy černé na bílém.
Pouze milující mají v maníře psáti na růžovém papíře. Papír vůbec bílou barvu mívá, buďto jemný nebo hrubý bývá,
(v čemž se i nám lidem vyrovnává). Po arších ho kupec rozprodává. Farář píše na něm listy křestné, advokáti obžaloby lestné,
tresty žáček neposeda, pro učence na něm leží věda, krejčí má z něj míru na kalhoty, musikanti na něm píší noty.
Na čem by se tiskly noviny? které ukracují dlouhé hodiny; na čem romány a básně? které čtou se ku podivu krásně;
na čem vábných veršů znění? které slouží cukrlátek k obalení. Z čeho bychom levné límce měli? jež se nad košilí černou bělí. –
Jistý papíru druh vlastnosť mívá, že se do něj tekutina vpívá; vůbec je to papír hrubý dosti. Však dle nejnovější zkušenosti
i ten, nad nějž jemnějšího není, do sebe vssál statisícův jmění, pak-li s povolením Austrie hotovili z něho akcie. –
Papír, pokud stačí vědomosti naše, z hadrové se zhotovuje kaše; zajdeme-li ale v kupců krámy, uvidíme papír z režné slámy,
otáčejí ho tam na kornouty. Za nedlouho snad i na chomouty bude možno papír potřebovať, snad i koně papírem se budou kovať.
V Americe – ač to nepodobno k víře – továrnu už mají na talíře; ano jsou i papírové džbány na pivo a vodu udělány
a to sice pod zárukou, že se nikdy neroztlukou. Patrně to výhod vydá dosti v ledakteré domácnosti,
kde teď hrnec křehký prudce skáče na hlavu manžela – spolupráče. Komu před věky to vyjevili snové, že budeme míti střechy papírové?
Ani věštcům nevyšlo to z péra, že kdys bude papírová éra a že všemohoucí vládce vesmíru, peníze, že budou z papíru.
Cookies on Poetry Cove