Skip to content
1849–1919

O darování.

Jan Evangelista Nečas

Ačkoli se to teď zřídka stává, že se něco zcela zdarma dává, může se to někdy státi přec. Posviťme si tedy na tu věc.

Darování taková je smlouva, v níž se někdo ze štědroty zouvá, aby obul svolující osobu. Darování různou mívá podobu:

Předně: Slibujem-li něco dáti dáme to notářovi – psáti. Nebylo by tedy darem, kdybych ve záchvatu jarém

řekl dívce: „Máš mé srdce míti, hodlám si tě za manželku vzíti!“ neb – ač bych jí srdce svoje dal – ji bych celou v náhradu si vzal;

třeba za nic nestála a byla vdovou, má přec šaty, cenu majetkovou, o čemž nabude se důkaz zdárný, projdou-li skrz dvéře zastavárny. –

Druhým druhém darování jesti přímé daru dání čili neúplatná tradice. Kdybych, vyňav krejcar z krabice,

do ruky jej podal žebrákovi, nemusím s tím běžeť k notářovi. – Třetí způsob darování možno zřídiť bez meškání

převedením práva na jiného. Kdyby obrat štěstí mého dal mně dědiť jmění na sta, a já řekl: „Bratře, basta!

ať ti za mě vydají to páni, mohlo by to býti darování. – Čtvrtý způsob obdaření zakládá se v odpuštění.

Kdybych já měl ňákou dušinku a té odpustil bych hubinku, o nižto jsem dlouho želal, (což bych ale neudělal)

vzchází otázka tu, milí páni, jest-li by to bylo darování? Já bych promíjel to ze štědrosti, ona svolila by z ochotnosti;

třeba tedy zkoumať věc tu novou, má-li hubička též cenu majetkovou. Já bych soudil, že ji míti musí. Kdo se zamiluje, ten to zkusí.

Ať již v zemi, kde se révy stáčí, neb v té, která bují do bodláčí, všude mladí muži přisáhali, že by za hubičku všecko dali:

zlato, trůny, hvězdy, nebe, konečně i sami sebe, což má ovšem cenu mnohem menší; avšak i tím majetek se ztenčí,

nebo žena od hlavy až do paty muži velké dělá útraty. – Z vykonaného již darování není dovoleno odvolání,

neboť se to příčí větě práva. Výminkou se na vůli to dává dárci; šmahem jen pro nevděk hrubý, třeba, když mu vyraženy zuby

a on zaved proto soudní kroky; částečně, a to jen za úroky, může dárce žádať od té doby, kdy se, chuďas, dostal do chudoby.

Kdybych já byl taký Kubíček a dal slečně 300 hubiček a pak přišel na mizinu, mohu vznésti žádosť na dívčinu,

by mně, leč by sama nouzi měla, 6 procent z té sumy vyplácela. – Odvolati mohou i osoby třetí, věřitelů tkne se to a dětí,

když by darováním přišli zkrátka. – Tím je takměř vyčerpána látka. Pronáším jen ještě skromné přání o nějaké malé darování,

ať již od pánů neb paniček. Nezamítnu ani hubiček; ale nemusí to každý viděť. Slečny, které by se chtěly styděť,

prosím, aby pro pochoutku daly mně je třeba v koutku.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
O darování. · Jan Evangelista Nečas · Poetry Cove