Mladíci dva, zrostlí v mravní zkáze,
jeli s knězem po jakési dráze,
tropíce si cestou z něho smíchy:
„Velebníčku, odpusťte nám hříchy!“
Nad to byli ještě mu tou radou,
aby kuchařku si vybral mladou.
Kněz byl tich a nedbal jejich řečí,
ač tím dával k smíchu podnět větší.
Když pak odjeti měl jinou stranou,
pravil, odcházeje: „Na shledanou!“
Tázán po příčině toho rčení,
děl: „Jsem zpovědníkem ve vězení!“