Král Filip k moři zvolal v řeči vzdorné:
„Plyň, armádo má, síly nerozborné!
Buď moci naší moře podmaněno;
kdo nejsi Španěl, klesni na koleno!“
A loďstvo plulo, den byl slunný, smavý. –
Však brzo rozzuřil se vichr dravý,
a nezkrocený jeho vír a nával,
z vln vrchů navaliv, je rozmetával,
a strmé stěžně lomil na úskalích,
jak slabá stébla v rukou dětí malých.
Kde loďstvo, které plulo dobyt světa? –
Bůh vichry vypustil – a po všem veta!