Stromy v lese vespolek do nářku se daly,
na svůj osud ukrutný sobě stěžovaly;
mluvčí jejich, starý dub, vzhůru zahovořil:
„Proč jsi, Pane, také nás bídné stromy stvořil!“
Přijdou na nás dřevaři, lidé nízcí, malí,
sekyrami, pilami, skácí nás a svalí!“
Hospodin, je vyslechnuv, otcovsky jim vece:
„Měly byste, bláhoví, pomysliti přece,
jak by lidé náčiní do rukou si brali,
kdybyste vy dřeva jim na to nedávaly?“