Minula mladosť, a sen její božský
sřítil se v rumy, rozpadl se v trosky;
byla noc ve mně tesklivá i tmavá,
hučela kolem větrů píseň lkavá,
zežloutlé listí lítalo mi v oči,
mněl jsem, že všecko v nicotu se točí! –
Čas ten již minul. Jasní se mi světy,
pučí mi srdce novými zas květy –
ve vůní jejich tak mi sladce bývá,
jako když měsíc v okénko se dívá,
zvoucí mne k sobě ve hvězdnaté výše:
vzhůru a vzhůru v ideálův říše.