Co se to děje poblíž vrat?
Provazy na hřbet koně spjat
Mazepa nahý leží.
Zazvučel posměch, třasknul bič,
a kůň jak střela pádil pryč,
do Ukrajiny běží.
V šílený chvat a skok a spěch
se dal, a suchý větru dech
do horké hrudi vpíjel,
popěněn letěl dál a v před,
vlci mu vyli v bok i v sled,
les, luh mu letmo míjel.
Letěli letem sokola,
nebylo nikde dokola
vesničky ani města,
a víc než vryl se poprve,
provaz se vtínal do krve. –
Ó strašlivá to cesta!
Vzdula se bouře, hřímal hrom,
pod ranou blesku padl strom,
Mazepu příval bije;
srdce mu svírá hněvu had,
v útrobách jeho hlodá hlad –
Mazepa ještě žije.
Mazepa žije; kůň již pad’. –
Mrákoty noc a smrti chlad
do mdloby ducha víže. –
Procitnul přece. Divno všem. –
Tušili tehda, že vstal v něm
nad Ukrajinou kníže?