Za Marathon děsnou pomstu stroje,
k Thermopylám pošinul své voje
Xerxes král, a vyzval Leonida
bez odkladu, ať mu zbraně vydá;
slunce tvář že zatmí perské střely.
Leonidas vzkázal nepříteli,
v stínu doba z boji že je vhodna. –
Jak když vichr moře vzbouří do dna,
perské voje za děsného křiku
přívalem se ženou do průsmyku.
Leonidas s Řeky, jak lev pravý,
odráží je, nával jejich staví.
Marně Xerxes zuří, laje zjevně.
Hrstka lidí průsmyk drží pevně.
Zatím dílo započala zráda.
Hřbetem horským zavedl jim v záda
Efialtes perských vojů řady.
Zvolal Leonidas: „Kdo chce tady
bit se do poslední kapky krve,
zůstaň se mnou!“ Zůstali. Jak prve,
ba snad ještě hůře bitva zuří –
v každém Řeku roste síla tuří.
Kupy mrtvol – krev jak voda teče. –
Pohrouženo vpadlo ostří meče
v pevná prsa posledního Řeka. –
Padlých památka je věčnověka.
Kamenného lva jim na hrob dáno,
na podstavci nápis vytesáno:
Zvěstuj, poutníče, že tlí tu kosti
vlasti synů padlých z povinnosti!