Volal Kortez: „Pověz, kde máš zlato!“
Quatimozin mlčel. Ale za to
s trůnu svého do prachu byl stržen,
spoután, na řeřavé uhlí vržen
s druhem, který se zaťatou pěstí
svíjel se a ječel od bolestí,
z nichžto kati tropili si smích.
Quatimozin důstojně mu vece:
„Příteli, trp tiše; vidíš přece,
ani já tu nejsem na růžích!“