Já loučím se již, duško moje milá,
a rád bych ti tu ještě „s Bohem“ dal.
Tys vložila mi v srdce rajskou radosť,
a zůstavila po ní těžký žal.
Já tebou v nový život byl jsem zrozen,
tys plesání mně dala do vínku,
a když jsi zašla jako slunce večer,
mám za dědictví tichou vzpomínku.
Ta svitá, jak když mrazem mech
se postříbřuje na hrobech,
neb jako luny šeření,
když líbá vlnek čeření!