Po dědinách voják starý,
aby živ byl, sbírá dary:
Skývu chleba, brambor holý,
u kramáře špetku soli. –
Veselým kdys hochem býval,
u všech děvčat štěstí míval.
Trojí zemi v řadě prvý
pokrápěl svou mladou krví.
„Poručeno budiž Bohu!“
prohodil, když vzal mu nohu
výstřel žhavý. –
Žaludek mu zůstal zdravý.
Pro ten chodí žebrák starý
po dědinách sbírat dary.