Jat byl mládeneček. „Zapři Krista!
Šťastným učiníš se dozajista;
my tě ve všem opatříme stkvěle!“ –
Tak ho sudí přemlouvali vřele.
On jim na to: „Mluvte si, co chcete;
ničím ku zrádě mne nepohnete,
víra má jest pevna, stála, čista.
Slyšte! já jsem vyznavačem Krista!
Usmrťte mne! Tělo jen se zmaří –
však již olej na kotli se vaří!
Hoďte si mne třeba mezi štíry;
dosť mám síly; nezapru své víry!“ –
Vržen do kotle, v němž olej syčel. –
Nemyslete, že snad úpěl, křičel;
svatě skonal, modlící se za ty,
již mu byli pochopy a katy.