Daria když stíhal z města k městu,
v poušti na bezvodnou došel cestu
Alexandr. Vedrem vzduch se třese.
Aj, tu jezdec v přílbě vodu nese,
samého jej hrozný úpal trýzní. –
„Tu je voda, nechať vůdce pije!“
Alexandr na písek ji lije,
řka: „Rtu nezvlažím, když vojsko žízní!“