Kdo se to tam po bojišti
plíží, plazí nocí šerou?!
Pátrá se snad po zraněných? –
Co tam chtějí? Co tam berou?
Postavy jen lidské mají,
lidského v nich pranic není!
Jejich polem – pole hrůzy –
jejich sklizeň – loupežení!
Chvatem berou, schovávají,
pokud na to kapsy stačí,
prsty jejich po kořisti
zostřují se v drápy dračí.
Zhovadilci smích si tropí
ze vzdechů a cizí muky,
položivým odtínají
s prstem zlatý prsten z ruky!
Není divu! Ani vítěz
nedbá, co je v shodě s právy,
supím spárem chytá kořist
na krvavém „poli slávy“!