Dvě sestry v bílém loži zřím:
ta jedna věčší, druhá menší.
Já rád mám věčší jaktěživ,
leč nezhrdám ani tou tenčí.
V tom žena ke mně přistoupí,
má černý oděv Klitemnestry;
nůž dlouhý, ostrý dává mně,
bych sprovodil ze světa sestry.
I zvolám: „Věru, škoda vás,
vždyť jste tak mlády, tenky!“
A v tom již ruku vražednou
vložil jsem – na uzenky.